Jak vybavit děti na tábor
Tento přehled je určen především rodičům, kteří posílají své děti na tábor nebo delší akci. Rozhodně si neklade za cíl vyjmenovat veškeré možné táborové vybavení a dopodrobna o něm informovat. Jde spíše o širší přehled vybavení pro nejčastější druhy táborů s vysvětlením či zdůvodněním, proč zrovna to či ono. Nezabývá se zvláštním vybavením speciálně zaměřených táborů, ani se nesnaží nahradit informace pořadatele tábora, které budou vždy přesnější. Jeho snahou je rodičům usnadnit orientaci a nasměrovat jejich případné dotazy správným směrem.
Zavazadla do kterých se balí mohou být velmi různá. Pokud děti jedou do pevného objektu nebo do chatky, kde si věci dají do skříněk, pak záleží spíš jen na možnostech a vkusu. Tam kde dětem věci zůstávají v zavazadle po celou dobu tábora je praktický kufr. Hodí se do chatek a někteří vedoucí ho doporučují i do podsadových stanů (vejde se dobře pod postel). Podmínkou je většinou doprava zavazadel dětí až na místo a fakt, že se zavazadlo na táboře nebude dále využívat k dalším účelům...
... v ostatních případech bude asi nejpraktičtější solidní batoh typu kletr nebo krosna, přiměřený a seřízený velikosti dítěte. Obecně platí, že by vše mělo být zabaleno pokud možno do jednoho zavazadla (s výjimkou batůžku na cestu). V případě, že je na něm něco připevněno zvenčí, tak velmi důkladně. Pokud se jedná o speciální tábory, tam to bude samozřejmě jiné. Vodáci zabalí do barelu nebo lodního pytle, cyklisté do brašen apod.
Menší batoh na výlety – je velmi důležitou věcí a není radno na něj zapomenout. Pro většinu činností jsou vhodnější batohy na záda. Výhodou jsou široké a regulovatelné popruhy, zpevněná záda a regulovatelný obsah. Pro některé akce se může hodit i batůžek, který se dá složit do ledvinky a rozložit jen v případě potřeby.
Spacák – o spacáku by se dalo napsat mnoho stran, ale to není účelem tohoto přehledu. Každopádně je před jeho pořízením nutné se zorientovat. Jistě vám dobře poradí v každé specializované prodejně, nicméně byste tam už měli jít alespoň se základní představou, k jakému účelu spacák pořizujete. Pro pravidelné oddílové ježdění bude pravděpodobně stačit spacák s komfortem od několika stupňů pod nulou do cca 20°C, z dutých vláken, která snesou vlhko a dají se i vyprat. Podstatným kriteriem je i objem spacáku, který by měl být zejména u dětí, které ho často balí do batohů pokud možno co nejmenší. (Stejně tak u puťáků na kole či vodě). To zajistí i kompresní obal spacáku, který se dnes již většinou prodává s ním.
Izolační podložka - Je nutná především na putovních táborech nebo tam, kde se spí např. v podsadových stanech na jednoduchých, tvrdých postelích. Převážně je používána karimatka o různé velikosti a šíři, která se dá pořídit téměř v kterémkoliv sportu v ceně okolo sta korun (podle síly, velikosti, kvality,...). Tenká a skladná alumatka chrání spíše proti vlhku a ušpinění spacáku, jinak příliš neizoluje. Kvalitnější typy podložek pro táborové účely nemají pravděpodobně žádný smysl.
Oblečení na spaní je asi věcí zvyku, zda to bude pyžamo, nebo triko a tepláky, ale rozhodně by to mělo být něco, co je vyhrazeno pouze na spaní. Děti by určitě neměly spát ve věcech, ve kterých přes den chodí ani na putovním táboře, kde se zvažuje při balení každého trika navíc, neboť takové věci jsou většinou propocené (tedy vlhké a mastné) a hůře izolují. Do spacáku by se však děti neměli ani příliš nabalovat.
Spodní prádlo – mělo by ho být dostatečné množství zejména u mladších dětí, kde se nepředpokládá jeho praní. Jinak je to samozřejmě věc zvyku a výchovy.
Plavky – jsou věc, která jistě nepotřebuje rozsáhlé komentáře. Snad jen, že by neměly být příliš chatrné, neboť děti jsou schopné je na klouzačce místního koupaliště prošoupat za jediné odpoledne.
Ponožky - ponožky jsou velmi důležitou součástí vybavení, zejména pro putovní tábory, tábory s programem výletů a sportovních aktivit, ale i pro běžnou činnost. Děti by jich měly mít rozhodně dostatečné množství. Alespoň část z nich by měla být silná. Pro delší a častější chůzi je vhodné zvážit nákup trekingových ponožek, které výrazně zvýší komfort nohou. Vzhledem k jejich vyšším cenovým kategoriím je dobré je pořídit spíše starším dětem, které je neztratí (nicméně mladší děti většinou neabsolvují náročnější program, kde by byly trekingové ponožky třeba).
Dlouhé kalhoty jsou samozřejmostí, ale je opět dobré přizpůsobit je zaměření a programu tábora. Pro náročnější program v přírodě jsou vhodné pevnější kalhoty nenápadnějších barev. Praktické jsou kapsy po stranách nohavic. Pro speciální tábory to budou samozřejmě i speciální druhy kalhot. V zimě oteplovačky nebo navíc podvlíkačky či punčocháče, pro vodáky a sportovce šusťáky atd.
Pásek - na pásek se dá při balení lehce zapomenout a pak padají kalhoty. Dobré je taky nezapomenout na to, že poutka u různých kalhot mají různou šířku, takže by měl pasovat do všech, neboť tahat jich s sebou na tábor více je holý nesmysl.
Tepláky - vzhledem k pohybovým a sportovním aktivitám na většině táborů jsou tepláky velmi důležitou součástí vybavení a málokterý táborník se bez nich obejde.
Kraťasy a sukně v letním počasí, kdy probíhá většina táborů, jsou užívány zpravidla více než kalhoty. Proto není od věci mít s sebou na delší tábor třeba i dvoje, zvláště nejsou-li z pevnější látky (plátno, džínovina).
Trika s krátkým rukávem zejména v létě opět asi jedna z nejoblíbenějších a nejužívanějších částí oděvu. Někteří pořadatelé táborů a oddíly požadují dát dětem více triček konkrétních barev kvůli rozlišení při hrách a programu.
Triko s dlouhým rukávem – je výborným základem do chladnějšího počasí, když je potřeba si obléci více vrstev. Výborné je též na noc do spacáku. Pro tento účel je patrně nejvhodnější 100% bavlna. V případě, že se v něm člověk delší dobu pohybuje, může někomu vyhovovat moira, která propouští vlhkost tak, aby nezůstala na těle.
Košile - solidní košile je jednou z nejpraktičtějších částí oděvu, už jen tím, že má širokou škálu využití. Asi nejvýhodnější je bavlněná s dlouhým rukávem. Oddíly mají často své oddílové košile, které jsou součástí kroje, který na tábor rozhodně nezapomeňte.
Mikina – je hodně praktická a hodně užívaná, děti jí rády nosí. V létě ve většině případů nahradí svetr, je lehčí a skladnější.
Svetr - dobrý svetr je důležitou součástí vybavení i na tábory v letním období, neboť noci v létě bývají často chladné a posezení u táboráku nebo noční hra vyžaduje teplé oblečení. Nepraktický může být tam, kde jde o objem batohu (např. putovní tábory), protože zabere hodně místa a zpravidla bývá i těžší než jiné součásti oblečení. V těchto případech to řeší více vrstev oblečení, které jsou lehčí a mají větší škálu využití.
Bunda – solidní bunda by ve vybavení táborníka rozhodně neměla chybět. Dle programu je opět na zvážení, zda je lepší vzít s sebou nějakou pevnější plátěnou bundu (dobře poslouží např. i bundy či budnokošile z vojenských výprodejů) nebo zda stačí přibalit jen třeba starší šusťákovku.
Čepice proti slunci (šátek) – v letních vedrech se může stát důležitou pomůckou proti úžehu nebo úpalu, ale dá se nahradit i jinými pomůckami (např. šátkem), takže není nezbytností.
Pláštěnka, pončo atd. – něco proti dešti je rozhodně třeba. Otázka zní, co je nejvhodnější. To velice závisí na typu tábora, věku dětí a dalších zkušenostech. Většinu nevýhod mají igelitové pláštěnky, které jsou dobré zpravidla pouze na přeběhnutí od chatky k chatce. Pro jakoukoliv jinou činnost (např. na výlet) se nehodí z mnoha důvodů. Snadno se roztrhá, při pohybu se v ní člověk nadměrně potí, kryje pouze tělo a ne batoh, většinou se už dále nedá nijak upravovat a využít k dalším účelům...
...to jsou naopak výhody ponča, které je pevnější a vzdušnější, schová i batoh, často se dá regulovat tvar otvoru na obličej či celé kapuce i délka celého ponča. Některá se dají využít i jako nouzový přístřešek apod. Dobré zkušenosti jsou např. s plastanem. Deštník je do přírody většinou nepraktický.
Rukavice – nemusejí být jen nutným vybavením do zimy. Mohou velmi zpříjemnit život i v létě, když se člověk pohybuje ve vyšších polohách, nebo když je delší dobu chladnější počasí. Starší rukavice se také dají s výhodou použít jako pracovní ochrana rukou při různých činnostech.
Hygienické potřeby – jsou spíše samozřejmostí a otázkou osobních preferencí. Je to věc, na kterou člověk zpravidla nezapomene, takže spíše pro úplnost. Zpravidla to bývá kartáček na zuby, zubní pasta, mýdlo v krabičce, šampón, krém na obličej, krém na opalování, jelení lůj, repelent, zrcátko, toaletní papír, případně další věci dle vlastního uvážení.
Ručník – jako věc denní potřeby nebude jistě chybět ani na táboře. Není rozhodně třeba jich dětem dávat fůru, ale vhodný a praktický je krom většího ručníku nebo osušky i menší ručník např. na nohy.
Boty na delší chůzi a do náročnějšího terénu by měly být pevné, nejlépe kožené a nad kotník (tak aby byl fixován). Jsou nutností pro putovní tábor, do hor a na tábory s častými či delšími výlety. Často se ale hodí i pro program v táboře či jeho okolí.
Sportovní obuv je nezbytností pro téměř všechny druhy táborů, neboť v ní děti absolvují patrně většinu táborového programu. Tenisky by rozhodně měly mít solidní odpruženou podrážku, obyčejné kecky s plochou podrážkou jsou nevhodné a jejich užití při náročnějším programu odnesou zejména kotníky. Pokud jsou boty starší, vyplatí se ještě jedny náhradní. U sportovně zaměřených táborů budou na tento druh obuvi vyšší nároky a je třeba se řídit instrukcemi vedoucích.
Sandály – jsou velmi vhodnou obuví pro pobyt v táboře, oddechové činnosti, pro přezutí po pochodu na putovních táborech i jako přezůvky do objektů. Jejich výhody jsou zřejmé: jsou lehké, snadno sbalitelné, nepotí se v nich nohy, rychle se obouvají.
Přezůvky - hodí se pro některé typy táborů, kde jsou pevné budovy či větší chatky, do kterých je vhodné či pohodlné se přezouvat. Nutností pak většinou na tábory podzimní, zimní a jarní.
Holínky jsou vhodné zejména do míst, kde je předpoklad, že když zaprší, vytvoří se množství bláta. Někteří vedoucí je do seznamu věcí uvádí téměř automaticky, ale ne vždy jsou nutně potřeba a někdy se dají nahradit např. solidními pohorkami apod. Pro delší chození jsou obuví nezdravou a nepraktickou. Jsou objemné a neskladné, velmi špatně se balí, proto je třeba zvážit jejich nutnost zejména tam, kde je množství věcí spíše na obtíž.
Boty do vody – pro vodácký tábor je to samozřejmost, ale často je to velmi praktická věc i na běžný tábor, zvláště tam, kde se děti koupou v řece, nebo hrají hry ve vodě. Proto se vyplatí nevyhazovat staré roztrhané šněrovací tenisky. Ty pro tento účel poslouží lépe než sandály, které při plavání často sklouzávají z nohou. Nezbytností je taková výbava i pro tábory u moře (např. v Chorvatsku) kde je zároveň ochranou před ostny ježovek na mořském dně.
Hadr na boty – je potřeba zejména tam, kde je v průběhu tábora nutná speciální péče o boty. V oddílech, kde se během tábora uskuteční více výletů jsou děti k pravidelnému ošetření svých bot často vedeny. Každopádně vyčištěné a nakrémované boty vydrží déle a hlavně na výletech jen tak nepropustí vodu atd.
Ešus (kompletní) – patří k základnímu vybavení pro pobyt v přírodě. Na táborech se z něj nejen jí, ale často se v něm i vaří a proto by měl být kompletní a v pořádku. Kompletní sada obsahuje i vnitřní malý ešus a víčko. Výhodnější je pořídit ešus s oušky. U většiny hliníkových ešusů je třeba zkontrolovat a případně upravit držátko. Na ešus je důležitý i plátěný obal, především na putovní tábory a výlety.
Hrníček – není potřeba jen na táborech v přírodě, ale často se pro pohodlí hodí i na táborech se zajištěným erárním nádobím. Krom pití se hodí třeba na sběr borůvek či malin apod.
Lžíce – je důležitý nástroj zejména pro tábory v přírodě, kde se děti stravují v polních podmínkách, nebo se sami podílejí na vaření. Vzhledem k tomu, že jde o jeden ze základních nástrojů, tak by alespoň malou lžičkou mělo být vybaveno každé dítě, ať už jede na jakýkoliv tábor.
Nůž - pokud děti jezdí na tábor do přírody s oddílem, měli by mít krom zavíracího nože i takový nůž, se kterým se dá pohodlně ukrojit chleba. Musí být s kvalitní pochvou, čistý a nabroušený. Je důležité vlastnit tento nástroj už z prostého důvodu, abychom se s ním naučili zacházet. Je nutný ke krájení potravin, k přípravě většiny jídel, k opracovávání dřevěných předmětů, k přeřezávání provázků, k opravám výstroje a výzbroje...
... je nesmyslné, aby byl tupý. Teorie o tom, že tupý nůž je mnohem bezpečnější je naprosto nesmyslná a scestná a protiřečí vlastní funkci nože. Naopak, při manipulaci s tupým nožem dochází častěji ke zranění a tato zranění bývají ve většině případů mnohem závažnější (Při řezání tupým nožem musíme na nástroj vyvinout mnohem větší tlak a nůž neprojde tam kam chceme).
Škrabka na brambory (inteligentní a funkční) – je potřeba zpravidla pouze tam, kde se děti podílejí na vaření, nebo si sami vaří. Pak je to důležitý nástroj, neboť oškrabat brambory nožem není pro děti úplně snadné a leckdy je výsledkem spíš plýtvání.
Drátěnka – bývá zpravidla vyžadována pro tábory v přírodě, kde se děti stravují ze svého ešusu a následně si ho myjí.
Stará utěrka – hodí se na tisíce věcí a je téměř nezbytností tam, kde se děti účastní vaření. Zejména vaří-li se na ohni, je třeba jí mít po ruce.
Láhev na vodu – je důležitá pro dodržování pitného režimu dětí, zejména na putovních táborech a výletech. V současné době umělohmotných lahví většinou nebývá pro dítě problém si nějakou pořídit v případě zničení či ztráty. Přesto je dobré ho vybavit kvalitní (pevnou) lahví již předem. Pro pochody jsou většinou lepší dvě menší láhve než jedna velká. Lépe se vyváží v nebo na batohu a v případě proražení má člověk ještě jednu.
Osobní léky - v případě, že dítě užívá pravidelně nějaké léky, je třeba o tomto faktu informovat vedoucího a především zdravotníka tábora a předat mu krom dostatečné zásoby těchto léků i kompletní informace, které se k lékům a zdravotnímu stavu dítěte váží.
Potřeby pro celotáborovou hru – tam, kde je pro děti připraven speciální program, ať už jde o oddílový, nebo jiný tábor, může být vyžadováno např. nějaké zvláštní oblečení, které si děti předem vyrobí nebo potřeby pro jeho výrobu na táboře (třeba staré prostěradlo apod.)
Herní a dovednostní vybavení je často součástí vybavení na oddílový tábor a je dobré na něj nezapomenout. Bývají to hadrové nebo papírové míčky, šátek, uzlovačka a další dle potřeb a zvyklostí oddílu.
Uzlovačka – je v podstatě kus silnějšího kvalitního provazu, zpravidla 2-5m dlouhého, hodícího se krom nácviku uzlů téměř na všechno. Lze s ní přivázat něco k batohu, použít jí jako prádelní šňůru, použít při hrách či k různým opravám výstroje…
Další důležité věci: Psací potřeby, Baterka (s novými bateriemi + náhradními), Zápisník, Známky na pohled, Libovolný průkaz totožnosti (s datem narození a fotografií), Píšťalka, Zápalky, KPZ.
Věci, které nejsou nezbytností, mohou však výrazně zpříjemnit pobyt na táboře: deka, celta, kapesníky, ledviňák, čepice, nůžky, pastelky, knížka, korespondenční lístky, brýle proti slunci, opalovací krém, hudební nástroj, svíčka, polštářek-mazlíček, medvídek…
Zdroj: www.borovice.cz